Škola hrou PDF
Napsal uživatel Alena Vávrová   
Neděle, 10 Srpen 2008

Středem dětského života je škola - dítě se v ní prvně setkává s jinými autoritami, než jsou rodiče, rozšiřuje okruh svých známých, kamarádů a přátel a v neposlední řadě získává nové znalosti a vědomosti. A způsob vstupování do nového světa ovlivňují především učitelé.

Protože hra je přirozeným projevem dětí, je možné až nutné učit a vychovávat děti prostřednictvím her. Bohužel překážkou občas bývají sami učitelé, kteří nepovažují svůj předmět vhodný na "znesvěcení" hrou.

Další překážkou jsou někteří rodiče, podle kterých se má ve škole učit = pracovat a hrát si dítě může doma a velice často je tohle i obecně společenský názor. Přitom uspokojení, které přináší člověku tvůrčí práce, je plně srovnatelné s pocity, které přináší dítěti hra.

Pokud se učitel rozhodne do své výuku hru/hry zařadit a zařazovat, měl by si uvědomit základní funkce hry:

  • funkce motivační
Hra je důležitá už tím, že se při ní minimalizují negativně působící projevy, a to hlavně nuda a strach. Zdrojem nudy většinou bývá jednotvárnost vyučování, byť třeba jen subjektivně prožívaná, úzce související s pocitem nepotřebnosti probíraného učiva. Samozřejmě se nejčastěji u dětí projeví vnější motivace (jupí!! uleju se), bude převládat nad vnitřní motivací, kdy se dítě učí, protože samo chce se něco dovědět, samo chce nalézt zákonitosti.
  • funkce diagnostická

Hra umožňuje nejen učiteli, ale i samotným hráčům-žákům uvědomit si nedostatky a objevit chyby znalostní a dovednostní. Průběh hry a chování jejich jednotlivých aktérů dává učitelům vynikající příležitost sledovat sociální vazby mezi dětmi, jejich morální vlastnosti a zásady, a v neposlední řadě i možnost tyto stránky u dětí pozitivním způsobem ovlivňovat.

Každou hru, kterou učitel zařadí do výuky, zařazuje s určitým výchovně-vzdělávacím cílem. Ten žák nemusí znát, ale pravidla a náplň hry musí být takové, aby ji děti braly jako opravdovou HRU a zapojily se do ní s chutí. Hravý (herní) motiv zvyšuje aktivitu myšlení i koncentraci pozornosti, vyvolává plné zaujetí, radost a uspokojení. Řada učitelů dnes zařazuje hry do svých vyučovacích hodin a potvrzuje, že se zlepšuje klima ve třídě a zvyšuje zájem o daný předmět (nejčastěji matematika). Hry rozvíjejí komunikační dovedností dětí, pomáhají zjišťovat a odstraňovat nedorozumění vzniklá z komunikačních šumů, či případné chybné představy. Dávají dostatečný prostor pro tvořivé zkoumání, zkoušení, případně i chybování a objevování. Velmi často jsou hry skupinovou prací a pomáhají tak dovytvářet řadu žákovských kompetencí, jako je komunikace mezi členy týmu, schopnost obhajovat svůj nápad, vyslechnout názor druhého, rozdělit si práci, radovat se z objevu kamaráda a jiné sociální dovednosti.

Každá hra má svá specifika a je vhodné zvážit, kdy ji do hodiny zařadit. Obecně je možné hry zařazovat v různých fázích vyučovací hodiny - mohou tvořit motivaci určitého tématu, přispívat k dokonalejšímu chápání pojmů, k aktivnímu procvičování, k upevňování látky aj. Jejich výsledným cílem však může být i rozvoj prostorové představivosti, logického či kombinačního myšlení apod. Na začátek hodiny proto volíme hry spíše motivační a hry, o kterých víme, že se pak děti dokáží zklidnit a věnovat další činnosti. Naopak hra na závěr hodiny by měla respektovat určitou únavu (nechceme přímo říci duševní vyčerpanost) dětí.

K hladkému průběhu her je role učitele nenahraditelná. Nejde o to, že je to povětšinou ten, kdo hru do výuky přináší - to může být klidně i někdo z žáků či studentů na praxi. Učitel je ve třídě vůdčí osobností a z toho vyplývají jeho role ve hře: Učitel je jednak "garantem správnosti", spravedlivosti hry - měl by bezpečně znát pravidla a být natolik autoritou, aby dokázal mít bez diskuse poslední slovo. Učitel "motivuje ke hře" - vlastní postoj učitele ke hře, jeho zaujetí a nadšení výrazně ovlivňuje žáky. Osobní účast učitele ve hře zvýší atraktivitu hry. Obzvláště pak děti v pubertálním věku vidí, že hrou neztrácí člověk nic ze své důstojnosti, a to vynikne ještě více, pokud se učitel nebojí prohrávat.