"Člověk se nestává dospělým tím, že si přestane hrát." (Ája Drakopes)

Deskové hry, které jsou hlavní náplní těchto stránek, jsou určené všem bez rozdílu věku. Přesto je hra spojována především s dětským věkem. Proč tomu tak je?

Hra je přirozeným projevem dětí, je pro ně životní potřebou, a to nejen v předškolním věku. Děti si hrají rády, hra je nezbytným průvodcem dětství, projevují při ní aktivitu, tvořivost a vlastní iniciativu. Dítě při hře napodobuje dospělé nejen v jejich činnosti, ale i v jejich projevech, utváří si postoje k životu. Hra je vždy aktivní, dynamický proces, zaměstnává duševní i tělesné schopnosti a ty prohlubuje a rozvíjí. Potřeba hry přetrvává v nejrůznějších formách až do dospělosti.

Velmi důležitým prvkem je pak hra v období dospívání. Budoucí dospělí občas mají pocit, že hra je něco degradujícího, že je hraní vrací někam daleko zpět mezi malé děti. Přitom řada deskových her dokáže plně zaujmout i dospělé hráče.

Deskové hry prožívají svou renesanci, když před lety se objevil vážný a nepřehlédnutelný konkurent v podobě her počítačových. Objevovaly se dokonce hlasy, že hraní na desce je překonané a jedině počítač ...

Deskové hry v živé podobě si své příznivce udržely, každoročně se na trhu objeví desítky nových her různé náročnosti a hlavně přivádějí především děti od monitorů počítačů a obrazovek televizí zpět mezi živé lidi. Děti se v přímém kontaktu s ostatními hráči, ať jsou to vrstevníci nebo dospělí, učí trpělivosti, vytrvalosti, toleranci. Je nesmírně důležité, že každá hra s pevně danými pravidly učí hráče se těmto pravidlům podřizovat stejně tak, jak se budou muset naučit pro soužití s lidmi v tomto přeplněném světě.